Tento týden je emocionálně opravdu hodně náročný. V pondělí mi volali z jedné firmy, že mě berou, tak jsem jim druhý den radostně oznámila, že nastoupím. A těšila jsem se. A najednou včera zpráva…
Nevím proč, pravděpodobně vliv Pyladies a že lektor a koučové jsou hodně z Red Hatu, když jsem viděla, co to jsou za lidi, některé kurzy probíhaly v prostorách Red Hatu, tak jsem měla možnost to i omrknout… Prostě už na začátku mé cesty jsem si tu firmu zamilovala a měla sen, že tam jednou budu pracovat, to by byl naprosto úžasný úspěch a nikdy jsem nedoufala, že by to bylo možné. Naprosto jiný level, na který nemám. Copak bych se mohla rovnat vystudovaným ajťákům? No nemohla, navíc prakticky skoro žádné zkušenosti… V lednu jsem dostala příležitost se tam ucházet o pracovní pozici QA Engineer a protože jsem byla trubka a zmatkovala a neřekla i běžné základní věci, tak mě nevzali. Ale pořád se spekulovalo, zda bych tam nemohla na stáž, že jsem prý ideální kandidát, zaujala jsem je, že úplně na klasickou pozici to není, ale ta stáž by byla vhodným řešením. A samozřejmě potom s možným přestupem na klasický úvazek. No týdny plynuly a personalisté rozjeli akci a psali všem manažerům, kde o mně referovali a jeden z nich opravdu projevil zájem se se mnou setkat.
Tak následoval další pohovor, ne už tak drastický jako ten první 😀 Musím říct, že jsem byla jen ve dvou dalších firmách, ale nemůžou se ty pohovory rovnat, v Red Hatu jsou přeci jen dost nároční. Měla jsem z toho dobrý pocit, ale neměla stále verdikt a tak kývla na tu první pozitivní nabídku. A najednou že by mě i vzali, ale chce mě ještě vidět jiný člen týmu, co minulý týden nemohl… A já byla psychicky totálně rozhozená a nevěděla co dělat, co si vybrat. Pobrečela jsem si, já navíc nemám odvahu na takové věci, že bych teď měla zavolat tam, kde jsem řekla že nastoupím a pořád si říkala, co když přijdu o jedinečnou šanci… Pralo se to ve mně, říkala jsem si, tak můžu být rok tam a zkusit to znovu za rok do Redhatu… nemít to s kým probrat, všechno si muset rozhodnout sama…
Takže dnes druhá schůzka kvůli stáži a brzy poté telefon, že mě opravdu berou. Navíc super zpráva, že pokud mi to půjde, tak není problém cca za půl roku přejít na full time. Prý jsem se jim líbila, zaujala je, že mám potenciál a nikdy bych neřekla, že můžu působit tak pozitivně. Jasně, jsem uplně nadšená, protože mě to mega baví a chci to dělat, ale že to bude i příjemné plus… krása. Nemůžu tomu uvěřit. Prostě nejdůležitější bylo se tam probojovat a věřím, že když nebudu matla a dám do toho vše, nebude problém na klasický úvazek přejít už po tom půl roce. Jasně že se bojím, mám z toho obrovský respekt, strach, že zklamu, ale začínám si i více věřit, že opravdu na to mám, že něco už umím a hlavně mám chuť se neustále učit a makat na sobě. Je to vášeň, je to nadšení a radost, jak moc mě to chytlo!
Nedokážu vůbec popsat jak moc jsem šťastná, nemůžu uvěřit, že by se mi opravdu v životě něco tak důležitého povedlo. Já, účetní, které chybí spoustu základních znalostí, jsem se hecla a dokázala to! Nikdy není pozdě změnit celý svůj život a dělat opravdu to, co chcete, překopat celou kariéru, i v relativně pozdějším věku. V květnu mi bude 33 a to už by měl mít člověk nějakou normální stálou kariéru a ne začínat od nuly. Ale proč ne, jde to!
Jsem šťastná, jsem veselá, jsem nadšená a musím se pořád radovat a smát 🙂 Já budu pracovat v Red Hatu! Je to scifi, jsem zvědavá kdy mi to dojde a budu to brát jako realitu a ne sen. Jsem sice teprve na začátku dlouhé cesty, ale moc se na ni těším!
