Tohle byly vážně nervy, po 7 letech jít se někam ukázat. Byla jsem vždy nadšená, že mě vůbec někam pozvali. Mě, naprostého amatéra, který vlastně nic neumí. Byly to neskutečné nervy, zvlášť já s mojí povahou, tichá šedá myška, která se bojí někde promluvit. Zvlášť po pěti letech doma, zdegenerovaná matka, která i na primitivní počty používá kalkulačku 😀
První pohovor byl nejvíce náročný, totálně jsem zmatkovala a nedostala ze sebe naprosto základní primitivní věci, kterým se teď směju. Ale měli i největší požadavky. Další už byly celkem v pohodě. Zvlášť když jdete na jeden pohovor dopoledne, dostanete příklad, který ne uplně víte, a ten stejný máte i odpoledne na dalším pohovoru 😀
Hlavně zkusit sesmolit i sebemenší blbost a nemlčet a snažit se ukázat, jak myslíte. A nebát se jednoduše říct – “Nevím.”
Jasně, chybí mi různé základní IT znalosti, třeba sítě apod., přeci jen se ti lidi asi pět let na škole neflákají a je jasné, že absolutně nemůžu stihnout se to tak rychle naučit. Nicméně si myslím, že jsem udělala za ty dva tři roky opravdu pokrok, z absolutního amatéra IT nepolíbeným, nadšený počínající ajťák 😀